Untitled Document

KREMATORIUM

WEDDING

Dneska jsem po cestě '' domů'' zabloudila. Vystoupila jsem z U-bahnu a řekla si, že půjdu jinou ulicí, abych zas nešla kolem krematoria, kde to smrdí. Zrovna jsem přemejšlela o tom jestli si mam jít koupit k Turkovi čínskou polívku když doma nemam nic k jídlu a rozhodla se, že to odložim na pozdějc a radši si pudu rovnou zatopit.

V tom jsem zjistila, že stojim na úplně jiný křižovatce než je ta kde se nachází dům ve kterym momentálně bydlim. Nejdřív jsem se chtěla zeptat lidí který jsem míjela, kudy se do svý ulice dostanu, ale pak se mi nějak nechtělo. Musela bych si sundat obě kapuce, abych slyšela jejich odpověď, ale byla by mi zima na hlavu, protože jsem měla ještě mokrý vlasy a venku bylo na nule. Tak jsem se radši jen rozhlídla a zvolila si nějakej jinej směr, když mi tenhle kterym jdu nic neřiká. Okolí mi, ale bylo čim dál tim míň povědomý. Začínalo mi bejt už fakt zima, byla jsem právě po koupeli. Chodim se sprchovat ke kámoškám, protože je to pohodlnější než roztápět kotel na vodu v koupelně. Moje babička to tak sice dělala celej život, ale já si radši fakt zajedu ke kámošce to je jednodušší.

Stejně sem u ní dneska přespávala, protože ve dvě ráno kdy sem se vracela z pařby se mi kolem krematoria fakt jít nechtělo. Když sem tam šla v noci naposled tak nebyl nikde nikdo jen jeden chlapík na protějšim chodníku kterej měl celej pro sebe a stejně se najednou rozhodl, že přejde na ten muj. Kudla už se mi otvírala v kapse. No, teď už jsem teda bloudila asi půl hodiny, promrzlá až na kost a najednou jsem stála na místě odkud jsem před tim vyrazila, takže tentokrát žádný experimenty a přímou cestou rovnou k baráku.

INTERMEZZO

Jinak musim říct, že mě to, ale fakt baví. Každý ráno to napětí jestli zbyl v kamnech ještě aspoň jeden žhavej uhlík od kterýho mi chytne polínko. A každý ráno tam když vyhrabu popel, ten uhlík je a já tam to polínko hodim, ono to chytne a já běžim čtyři patra dolů do sklepa pro brikety. Pak je táhnu v kýbli nahoru. Dřevem bych topit nemohla. Tady nejsme na horách kde si dělá člověk celej rok zásoby. Tady jsme ve Weddingu uprostřed Berlína a dřevo tu prodávaj Turci za pět Euro pytlík. No, ale to teplo potom. To se člověku pak ani nikam ven nechce. A proč taky? Čtu dobrou knížku Zóna Berlín od Tanji Duckersový. Je to třeba o tom jak se lidi sobě navzájem koukaj do oken a vědí o sobě neuvěřitelný podrobnosti. A tak se taky koukám naproti do baráku lidem do oken a snažim se zjistit jestli někdo náhodou nekouká ke mě. Já mám okna do svýho pokoje dvě a rovnou velký jak výlohy. No a samozřejmě bez záclon. Naproti maj, ale sousedi ve všech patrech taky takový a taky bez závěsů, takže je to fifty fifty. Všichni jsou vzhůru dlouho do noci a tak v jednu ráno pozoruju jak si chlapík od naproti teprve z tašky vyndává notebooka a chystá se něco dělat. Když se pak uprostřed noci vzbudim a jdu přiložit do kamen tak už svítí jen sem tam nějaký okno a obloha by měla bejt černá, ale neni a vypadá jak ve dne. Berlín je prostě město který neustále září.

Tak to bylo takový intermezzo a můžeme se vrhnout do panoptika Tattoo Convention kde se dala kromě jiného spatřit třeba Most Pearcing Woman on the world, která na svym těle vláčí čtyři kilogramy kovu a pod vrstvou naušnic a tetování neni už vůbec vidět. Tim spíš, že měří, necelej metr a půl. Určitě tiše závidí dvoumetrákovejm chlapiskům s metr a půl velkejma panděrama, že maj na svym těle ještě tolik prostoru pro kérky a pearcing. Nepochybujte o tom, že takovýhle monstra jste tady na konvenci mohli potkat na každym kroku. Vlastně jsem si tu přišla úplně jako ve Star treku. Lidi tu ztráceli svojí původní rasu a označení barevnej tu získalo svuj pravej význam. Hned při vstupu na tenhle veletrh jsme s kámoškou potkali teda tu nejpropíchanější pani na světě, ale to nás zdaleka nepřipravilo na to co ještě uvidíme. Při procházení mezi stánkama kde jste mohli koupit všechny druhy naušnic jaký si dovedete představit a nechat si je rovnou zapíchnout na místa který si ani představit nedokážete, jsme potkávali další příslušníky národů celý Středozemě. Tak například zrovna když jsme si soustředěně vybírali z obrovskýho množství nálepek tu nejlepší co se bude hodit na auto tak se kolem mě znenadání prosmýkla nymfa oděná v nádherně barevnej háv. Zvedla jsem oči od nálepek a když jsem se na ní podívala pořádně, zjistila jsem, že je vlastně úplně nahá a svoje šaty s krajkovym dekoltem má jak jinak pouze vykérovaný.

Když jsme si konečně vybrali a přesunuli se kousek vedle prohlídnout si ty nejúžasnější a bohužel taky nejdražší pokérovaný trička a svetříky tak jsme se zase střetli s člověkem kterej už neměl obličej, ale místo něj jenom jakousi změť kovu ze který koukaly brejle. Místo uší měl talíře a nebo spíš bubínky jaký jsem jednou viděla v National Geographig na jakymsi domorodci. No už sem se ani moc nedivila a tak mě v zápětí vyvedl z míry nějakej asijskej tetovací salon ve kterym vám obrázek nenakreslili pistolkou, ale našťouchali ho pod kůži klacíkem se špičatym hrotem kterej co chvíli namáčeli do barvy. To už na nás bylo vážně trochu moc a tak sme si šli dát na bar pivo. Ani tam jsme si, ale od těchhle naprosto šílenejch věmů neodpočinuli, protože jsme tam zas narazili na pani Piercingovou která za sebou táhla na vodítku svojí otrokyni v mexický wrestlingový masce a s vytetovanejma podvazkama. Aby to nebylo málo tak tyhle dvě krasavice sváděl hadí chlapík kterej na ně vystrkoval svuj jazyk rozřízlej na dvě půlky do vidličky. Pani P. se nenechala zahanbit a vystrčila na něj už ne ani jazyk, ale granulovanou kouli.Nakonec jsme se trochu zotavily na fakt dobrý výstavě která byla součástí Konvence a bylo vidět, že se tetéři s úspěchem věnujou i dalším uměleckejm disciplínám jako je plastika, design, sítotisk, fotografie a samozřejmě kresba a malba.

Když jsme teda nabrali síly a dali si další drink, dospěli sme k názoru, že by bylo rozumný nechat si udělat nějakou kérku. Po počátečních dohadech jak je to tu asi se sterilizací a tak jsme se dohodly na tom, že vzhledem k tomu, že jsou tu všichni dosud na živu a maj až na vyjjímky všechny končetiny tak to tu ti Němci budou mít určitě nějak ošéfovaný. Vydali jsme se teda vybrat si nějakej stánek kde by nás vylepšili. Musim říct, že měli ve všech na pilno a po celym veletrhu bylo slyšet bzučení pistolek. Ani tak jsme, ale nedošli daleko a už nás čapnul naháněč. Byl to moc sympatickej chlapík a s jeho heslem ALLES ODER NICHTS který měl vytetovaný zezadu na krku jsem se okamžitě ztotožnila. Dohodli jsme se spolu jak na ceně tak na tom, že mi přes mojí starou kérku která už se mi dávno přestala líbit udělá nějaký hezký barevný kytičky. Musela jsem jen půl hodinky počkat než dodělali nějakýmu maníkovy čínskej znak. Mezi tim se mě pokusil přetáhnout naháněč od stánku vedlejšího, ale ten nebyl tak sympatickej, vůbec mi nechtěl udělat to co sem chtěla já a vymejšlel furt nějaký ptákoviny. Nakonec jsem se ho zbavila tim , že jsem mu řekla kolik mam vlastně peněz a on o mě přestal mít definitivně zájem. A ještě mě ujistil, že za ty prachy mi nikdo barevnou kérku neudělá. Já jsem ho naopak ujistila, že mi jí udělaj kluci hned od vedle, načež on se jich šel nevěřícně zeptat jestli je to pravda. Takhle mi aspoň uběhla ta půlhodinka čekání a už jsem byla na řadě. Jo a, aby mu to nebylo líto tak si u nich kamarádka nechala vytetovat černou hvězdu a byly jsme všichni spokojený. No a jak to probíhalo u mě?

Musim dodat, že moje studio se na kytky zrovna moc neorientovalo, ale věděli si s tim okamžitě rady. Chvíli jsme se dohadovali jakou to chci vlastně kytku a já neznala její název v Němčině ani Angličtině. Tak jsme prostě čapli cápka kterej šel zrovna kolem a našli si jí na jeho těle. Neni od věci když kolem vás projde za minutu třicet živejch vzorníků. Když jsme si teda ujasnily, že bych ráda dvě lilie tak začala akce Free Hand. To znamená, že vám tetující umělec nakreslí na místo kde si přejete mít obrázek, po paměti motiv a když se vám líbí umístění a kresba tak se dohodnete na barvách a můžete jet na ostro. Mě se motiv líbil a tak jsme mohli hnedka začít. Ani nevim jak to vlastně trvalo dlouho, ale ze svýho místa jsem viděla jak na pódiu kde běžel doprovodnej program defiluje dost stará paní v červené průhledné podprsence pod kterou bylo vidět, že má po celém torzu vytetovanej dalo by se říct takovej roláček i s broží u krku a na nohou zase punčochy a na obličeji slzy a motýlky a ve vlasech sponky. Do toho přišla zase paní MPOTW s otrokyní a potom následovala fireshow a ještě další věci. Když jsem byla konečně hotová tak jsme si dali poslední kolečko po celý akci a protože už sme byli úplně vymletý a měli hlad jak vlk tak jsme se vybodli na následující koncert i když byl v rámci vstupnýho a to bylo 15 Euro což je dost peněz.
Venku už byla pěkná tma a my zjistili, že jsme v osidlech Tatto Konvention uvízli na osm hodin. No, tak jsme si to za ty prachy přece jen užili. Byla to super akce.

KOLONIE WEDDING

Nerada bych se zpronevěřila teď už takový menší tradici, že v každym díle Bercallu (to je taková moje zkratka) poreferuju o nějaký zajímavý a pokud možno Alternativní výstavě. Tentokrát bych všem chtěla doporučit soustavu galerií která je shromážděná v několika navzájem sousedících ulicích a souhrnně se nazývá Kolonie Wedding a najdete jí samozřejmě ve čtvrti Wedding. A co, že je na těchhle galeriích tak zajímavýho? Předně to, že to vlastně vůbec nejsou galerie, ale spíš ateliéry který se změní na výstavní prostory jen na jedinou noc v měsíci. Právě proto by jste si neměli nechat ujít vernisáže který jsou zároveň rovnou i celou výstavou.O jejich konání se dozvíte z letáčků který se vám určitě dostanou do ruky a nebo jak aspoň doufám na stránkách www.koloniewedding.de.

Já jsem do Kolonie zavítala v první řadě proto, že jeden atelier provozuje i českej výtvarnej umělec Ondřej Brody a zprostředkoval tam výstavu fotografií mojí spolužačce Janě Štěpánový. Nenechala jsem si samozřejmě ujít ani ostatní vernisáže a při tý příležitosti jsem si stačila všimnout, že jich většinu provozujou umělci z bejvalýho východního bloku. Dozvěděla jsem se taky, že umělci maj tyhle ateliery pronajatý za nějakej nízkej nájem s podmínkou, že v nich každej měsíc připraví (už nebudu psát výstavu, ale rovnou vernisáž) jinému hostujícímu umělci. Na Soldiner str. kde má svuj atelier Brody má taky hned vedle atelier nějakej Rus a v jeho galerii se prej nejčastějc můžete setkat s dobrym videem. Když jsem tam byla já tak tam videa byly a můžu říct, že docela dobrý. Samozřejmě ne jenom ruský, ale i německý a další. Nejvíc se mi, ale líbila výstava v GAD - Galerie Art Digital. Když projdete Soldinerstrasse a zabočíte za roh do Freienwalderstrasse tak to bude hned první na kterou narazíte. Provozuje jí taky Rus a ačkoliv neumí německy ani anglicky skoro ani slovo tak je velice přátelskej a s každym se dá hned do řeči a pozve ho na víno. Já jsem s nim takhle konverzovala půl hodiny a stačil mi ukázat portfolio GAD a nějakou svojí publikaci a taky mi vyprávěl o svý bejvalý spolužačce z akademie která je taky Ruska, ale umí německy protože žije v Berlíně už dlouho. A ta výstava co se mi tak strašně líbila byla její. Bohužel už jsem tam autorku nezastihla, protože jsem přišla moc pozdě a bylo těsně před zavíračkou. Za to hned na vedlejší vernisáži byl slušnej mejdan. Asi hlavně proto, že tam vystavovalo osmnáct lidí, čemuž jsem se zdráhala uvěřit, protože celá místnost měla maximálně 20 metrů čtverečních. Tuhle informaci jsem, ale získala od samotnýho provozujícího umělce což byl tentokrát Němec a byl taky moc přátelskej a chtěl si povídat. Myslim.že taky proto, že už byl úplně na káry. Nejvíc ho zajímalo jak jsme se o jeho prostoru dozvěděli nebo jestli jsme tam nezabloudili náhodou. Mohla jsem ho aspoň uklidnit, že jsme přišli cíleně. No a potom už byly ostatní vernisáže šlus a tak tam příště pudu určitě znovu abych si doprohlídla zbytek.

Tak to by bylo pro tentokrát ze světa umění všechno a z Berlína vlastně taky. Zejtra jdu na vernisáž do Bethanien tak budu mít příště zas o čem psát. Taky jsem se přestěhovala na Kreutzberg tak už můžu zasvěceně psát o tom jak se shání bydlení a jak se bydlí v Berlíně. No a hlavně nás čeká Berlienale na který jsem se tak trochu infiltrovala až ke zdroji. Určitě jste si všimli, že mi na stránkách přibyl krásně vymalovanej kontakt to aby vás inspiroval mi napsat třeba nějakou reakci.
Hura! Telona