Tak jsem zase tady s dalšim pokračovánim. Původně jsem chtěla psát o tom jak se v Berlíně shání bydlení, protože to je právě to čim se teď nejvíc zabejvam, ale byl by to příběh s otevřenym koncem. Nechám si to na příště a doufám, že už budu mít tenhle problém úspěšně vyřešenej. Jsem teď teda bez bytu, takže se chci omluvit všem kdo chtěli navštívit v Berlíně Tetovací konvenci a doufali, že u mě budou moc přespat. Já si do tý doby snad něco na přespání seženu, takže bych se tam šla mrknout a přinesla bych vám v příštim díle aspoň ňejakou kratší reportáž. Jako bych vás slyšela, že je vám to prd platný, když ste se chtěli dát pokérovat. No tak se teda nechám pokérovat já. Aspoň ušetříte.

Já teď teda sedim v kuchyni našeho pražskýho bytu, ale zážitků z Berlína mám ještě celkem slušnou zásobu takže vás o nic nepřipravim. Můžu třeba hnedka z kraje začít těma slibovanejma Horror pops co jsem je nejdřív viděla v SOčku na Kreutzbergu a pět dní na to ve Futurum v Praze. A dobrá zpráva pro vás co tam byli, v Praze ten konzík dopadl o 100% líp. No, to sem, ale začla od konce. No a proč vlastně ne? V Berlíně jsem odkoukala, že na psychobilly choděj lidi moc hezky vydyzajnovaný, tak sem byla zvědavá jak budou fanoušci a hlavně fanynky vypadat tady. Musim říct, že co se týče mojí vlastní vyzáže tak jsem se taky trochu snažila dát se dohromady, abych zas nevypadala v džínách a skejtový mikyně jak pěst na voko. Tak sem totiž v SO36 vypadala. Patří to k zábavě, kapela Horror pops má svojí image dost propracovanou a dokonce maj dost dobře zmáklou i choreografii celýho představení. Sranda musí bejt, takže myslim, že je jedině spravedlivý když se trochu snaží i obecenstvo a show je potom dokonalá.
Co se teda týče image pražskejch fanoušků psychobylli tak ty mě opravdu nezklamali a v klidu se vyrovnaj svejm berlínskejm protějžkům. Další skvělá věc byla, že ve Futuru bylo za tři kapely vstupný 250 Korun a v SOčku sem za stejný množství kapel vytlačila 13 Euro plus ještě jedno navíc za šatnu a kolik jsem utratila za pivo snad ani nebudu zmiňovat. Kdo rychle počítá tak už zjistil, že u nás byl teda koncert mnohem levnější a přitom jak sem předeslala taky kvalitnější.Už u vchodu do klubu byly vidět podstatný rozdíly. Na Kreutzbergu mě ještě před vstupem do samotnýho prostoru prohledali némlich stejně jako když sem se šla kouknout do Reichstagu a s naprostou jistotou rovnou vyhrabali z mý tlustý péřovky švícarský nožík který jsem právě z obavy před vynuceným odevzdáním tak hluboko ukryla. Ta příjemější věc byla, že mi ho pěkně uložili do kovový schrány a dali mi od něj číslo. Ne jako v Čechách kdy sme před vstupem na akci odevzdali ochrance velkej švícarák v hodnotě jednoho tisíce a potom nám místo toho vrátili parůžek za kilo. Do Futurum můžete jít třeba s Kalašnikovem. No a jak teda celá Horror pops show probíhala?
Ze stropu vysí netopýr, publikum už je od předkapel dostatečně rozehřátý a lidi se začínaj stahovat dopředu k pódiu, aby zaujali co nejlepší pozice. Tuhle fázi nesmíte podcenit, zpěvačka a zároveň basistka je pravák takže jestli stojíte na špatný straně jeviště tak si pohled na pěkně pokérovanou basu neužijete a o pořádnejch fotkách se vám bude tak jedině zdát. Můžete mi věřit, mluvim z vlastní zkušenosti. No a pak už vypukne šílená mela. Dvě go-go tanečnice v šatečkách silně připomínajících svěrací kazajky se šíleně ksichtí (vystrkujou jazyky, šilhaj) a přitom si zvedaj baletní sukýnky a nepředstavitelně se vrtí. Pak tady máme jednoho Frankensteina a jednoho Fredyho Krugera, (téměř) neviditelnýho bubeníka a tak charismatickou zpěvačku jakou jsem ještě neviděla. Vampírka zpívá nádhernym mírně chraplavym hlasem, zběsile přitom brnká na basu která je stejně velká jako ona sama a to má díky kramflíčkům na vysokym jehlovym podpadku tak o deset čísel navíc. Až je div, že se na nich vůbec udrží. Kapelu tenhle koncert (ve Futuru) evidentně baví. Co chvíli přelezou bedny až úplně k publiku a řvou a hrajou přímo do lidí, což neni vzhledem k vejšce pódia ve Futuru žádnej problém. V SO36 má pódium určitě přes metr takže se žádnej přímej kontakt s fanouškama nekonal. V Praze kapela po každý písničce konverzovala s lidma což se v Berlíně taky nedělo no a, že byl konzík mnohem lepší bylo nakonec poznat i na přídavku kterej byl nejen delší, ale přidala se k němu i předkapela, takže závěr byl fakt vydařenej. Tak a zpátky do Berlína.
Přenesem se o jeden den dál a je tu zase večer a kde, že sem tentokrát? No pro změnu v SO 36, ňák sem si to tam po včerejšku oblíbila. A co, že tam je dneska? No představte si, že noční bleší trh. To je krása tak hurá na nákupy. Vstupný tentokrát neni žádný a nožík mi taky nikdo neodebral, proč taky když si tu dneska můžete koupit mnohem nebezpečnější zbraně. Například byste mohli někoho ubodat tisícem butonů různejch vzorů. Já sem udělala bezvadnej úlovek, ale ten zatim nemůžu zveřejnit, protože už pomalu kompletuju dárky k vánocům takže to tu nesmim provařit. Chacha slyšim jak se smějete co, že sem to za blázna, že už v listopadu nakupuju na vánoce. A já vam řikam, aby ste se nesmáli, protože ačkoliv se probudim z letargie obyčejně tak dva dny před Štědrym dnem tak v Berlíně se mi záminka vánočních nákupů moc dobře hodí, abych mohla pokračovat v šílenství který mě zachvátilo. No, ale tentokrát pryč s nákupama vždyť jsem jim věnovala skoro celej předchozí díl.
Když nad tim tak přemejšlim tak mě napadá, že bych se konečně mohla trochu rozepsat o Berlínskym streetartu. No kde začít, Berlín propadl myslim hlavně nálepkám. Místní fandové stickers to totiž vůbec nemaj těžký, v jejich zálibě je mohutně podporujou Německý pošty. Že nechápete? No to je úplně jednoduchý. Přídete na poštu zamíříte ke stojánku s poštovníma letáčkama a formulářema a vyberete všechny samolepky určený k lepení adres a různejch údajů na balíky. Máte na výběr hned z několika druhů. A nebo radši všechny neberte ten kdo chce poslat balík by si určitě o nějaký řekl, ale co když příde ještě další lepič? No, takže na tenhle podklad se tu dělá většina nálepek. Na poštách už si toho určitě museli všimnout, protože je tim polepený celý, ale fakt celý město. To jim, ale nebrání v tom, aby je do stojánků stále doplňovali a ani se je nepokouší nijak hlídat.
Parkrát jsem si to už vyzkoušela a na různejch poštách si jich několik nabrala. Samozřejmě je městu brzy vrátim. Strýtový dyzajnéři na takhle připravenej podklad většinou tisknou sítotiskem, ale často taky tvoří originál přímo ručně na nálepku. Pro motivy nemusej chodit nijak daleko už jsem například viděla jak někdo vkusně přetvořil rovnou logo Německý pošty. Lepiči jako by měli v Berlíně málo ploch na polepování. Vymejšlí nový plochy k lepení tam kde ještě nejsou. Například jdete po mostě, kouknete nad sebe a vidíte napnutej drát a na něm pověšený dvě petlahve. Jasně, že sou polepený. Tak takovýhle alternativní plochy si tu místní kreativci vytváří.
Velký oblibě se taky těší velkoformátový stickers. Ty se tisknou na A4 až A3 většinou černobíle a to domácí tiskárnou nebo opět všudypřítomnym sítotiskem. Potištěný papíry se pak lepí k sobě dokud z nich nevytvoříte třeba figuru v životní velikosti. Jinak se tu skoro na každym kroku setkáte samozřejmě taky se šablonama a dost často narazíte i na plastický věci.
O grafitti ve velkym množství zavadíte hlavně na periferiích. Skoro všechny trasy S-bahnu lemujou grafitty, takže když sednete do vlaku a koukáte z okna tak jste vlastně svym způsobem na výstavě. Před volbama se tu stejně jako u nás řádilo na billboardech.
I když musim říct, že v Čechách se těší předělávání volebních billboardů mnohem větší pozornosti. Tak to by bylo ve skratce k streetartu nebo vlastně strassenkunstu. Pod timhle překladem si, ale asi těžko něco představíte.
Něco čeho si nejde taky nevšimnout je Berlínská Barbie obsese. Teď si uvědomuju, že jsem v tomhle díle nereferovala o žádný výstavě. Takže to hned napravíme a to, že jsem tu zmínila téma Barbínek se nám zrovinka hodí. Byla jsem totiž na výstavě v jedný pasáži na Alexanderplatz, která pojednávala o historii právě týhle panenky. Tato výstava byla velmi zajímavá, zvláště v kontextu s tím, jakým způsobem se s Barbie setkáváme všude možně po Berlíně.
Panenka a hlavně přímo Barbie je oblíbený motiv se kterým se setkáte, po té co prošla co možná nejšílenější úpravou, na různých nečekaných místech, ale kupodivu hlavně v barech. Jo zní to divně, ale je to tak. Tuhle místní obsesi vám nedokážu nijak vysvětlit, Němci si na Barbíny prostě nějak zasedli. Proč říkam zasedli? No, protože chudáka Barbínu hlavně mučej, čtvrtěj, roubujou a dokonce jí už i ukřižovali. Zřejmě tu nemaj rádi prsatý blondýny s vosim pasem a důkazem toho ať jsou vám nashromážděný fotky. V baru Barbie Deinhoff´s na Kreutzbergu jsem sice ještě nebyla, ale o nějakym jinym bych tu napsat mohla.
Bary, kavárny a knajpy jsou tady většinou moc hezky zařízený. Nemusíte ani chodit do žádnejch speciálních a vyhlášenejch podniků, nápaditá výzdoba je tu prostě příjemnej standard na kterej narazíte v kde jaký kavárničce. Moje oblíbená knajpa je ve čtvrti Friedrichshain, má jak už jsem zmínila moc pěknej interier a tak divnej název, že si ho nejsem schopná zapamatovat. Asi tam někdy pudu s tužkou a papírem a už si to napíšu. Našla jsem jí jak říkam náhodou. Prostě jsem se poflakovala kolem Warschauerstrasse a do nějaký zapadla. Teď když za mnou někdo přijede tak ho tam hnedka odtáhnu a každýmu se tam zatim vždycky líbilo. Jindy jsem zas zašla hnedka naproti do kavárny a ani ta mě nezklamala. Jako výzdobu měla spoustu obskurních svítících oltáříků. Těm kdo mě znaj líp musí bejt jasný, že jsem tam byla ve svym živlu. Obyčejně si vás personál dokud si nevynutíte jeho pozornost moc nevšímá. Při první objednávce je to sice trochu blbý, ale pokud nemáte moc peněz tak se to posléze ukáže jako jasný pozitivum, protože můžete u jednoho čaje sedět a klábosit třeba dvě hodiny, aniž by na vás někdo dělal ksichty ve smyslu buď si objednej nebo vypadni. Na konec tohodle třetího dílu bych vám teda dala radu tak jak to dělá Halina Pawlowská. Nebojte se zapadnout do jakýho koliv podniku, zvlášť ve vyhlášenejch částech Berlína jako je okolí Warschauerstrasse, X-zberg, Prenzl-berg ad. Budete určitě příjemně překvapený.

Čau Leona
Příště: Tattoo konvention a moje nová kérka, Wedding a topení v kamnech a jak jsem si sháněla bydlení.

  ;