No chvíli to pravda trvalo, ale co na tom záleží? Hlavně, že jsem se k tomuhle projektu, kterej už jsem plánovala na začátek září, přeci jen dostala. A co, že je to za projekt? No přece BERLIN CALLING! A proč to podnikám? No, aby jste z toho mýho (studijního) vejletu do Berlína taky něco měli. A taky nebudu muset psát tolik mailů o tom jak se tu mám a co tu jím a kam chodim pařit. To je chytrý ne? Takže Berlin calling (podobnost s názvem mé oblíbené punkové písničky není čistě náhodná) by měl sloužit jako takový (zatím mini) průvodce, trošku jako deník a hlavně jako lákadlo pro všechny, kdo v tomhle našláplym městě ještě nebyly a tim pádem o dost přicházej. Ti kdo tu byli tak už jsou virem Berlin zasažený a je u nich jistý, že se sem brzy zase vrátěj. Je vám všem doufám jasný, že vás nebudu vodit po památkách (na to sou úplně jiný průvodci), ale pudete se mnou pěkně krok za krokem všedním Berlínem a občas zajdem na pivko a občas na kafe a někdy pudem na výstavu a taky si spolu koupíme nějakej ten hadřík na blešáku nebo v sekáči a o komixy taky nouze nebude. A kde teda začneme? Tam kde sem začala i já a kde začne asi každej a to je v METRU.

U-BAHNem, ale taky S-BAHNem se dostanete kamkoliv po celym Berlíně a taky docela velkej kus za něj (např. na výlet do Potsdam,česky Postupimi, ale to předbíhám události). Berlínský metro se dělí na tři okruhy A,B,C a pokud přijedete na pár dní tak vám bude stačit většinou jízdenka jen na A,B. Céčko to už je opravdu předměstí. Není od věci mít vlastní plánek (většinou ho najdete v brožurce o dopravních výlukách která je zdarma k dispozici ve speciálních stojáncích na nástupištích metra nebo v tramvaji). A kdyby ste ho přeci neměli tak nezoufejte. Na mapy metra i města narazíte skoro všude. Když se dobře díváte tak nemůžete zabloudit, všechno je výborně označený. Vlastně je to taková bojovka jdete od směrovky ke směrovce, až dorazíte k cíli. Jako důkaz vám může posloužit zrovna můj vlastní příběh.'' Já přijela do Berlína úplně poprvé v noci. No neděste se nenaskočila sem hnedka do metra. Bylo to totiž mnohem větší psycho.

Přivezli mě sem autem vyložili u kamaráda před barákem a hnedka jsme šupajdili na pivko a pak zas pro změnu do baru. No vyhlášený noční Berlín mě opravdu nezklamal a dá se říct, že mě přivítal hezky a stylově. Domů sme dorazili nad ránem. Budíček byl snad hned vzápětí co jsem usnula. Tak kdepak to vlastně jsem a kam mám jet do tý školy? A sakra mapu jsem pučila včera v noci Janě. Takže bez mapy a kluci mi asi taky neporaděj když jsou tuhý jak špalky. No aspoň, že vim, že mám vystoupit na zastávce Tierpark a stím jsem se vydala z baráku poohlídnout se v první řadě po tom kde tady jezdí nějaký hromadný dopravní prostředky. Stačilo mi dvakrát se zeptat a stanici S-bahnu jsem už našla celkem rychle. Tak a teď lístek. Už v Praze mě všichni nabádali ať si ho nezapomenu koupit. No 2 Eura 10 Centů za jízdenku se mi vůbec dávat nechtělo, ale koupila jsem jí a hned několikrát se mi to vyplatilo. Nejdřív mi paní která mi lístek prodala poradila kterou trasu mám použít a kudy se k ní dostanu. Já jsem jí sice nerozuměla ani slovo, ale to vůbec nevadilo, protože pán který stál ve frontě za mnou mě bedlivě hlídal a ve chvíli kdy jsem se jala špatně odbočit mě upozornil na můj omyl a nakonec mi ještě poradil jak štípnout lístek a kde a kdy mám přestoupit.'' Berlíňani jsou vůbec překvapivě ochotní. Stačí vyndat mapu a chvíli do ní zírat a hned někdo přiskočí a zeptá se, jak vám může pomoct. Schválně to zkuste, mě se to poštěstilo hned několikrát. Když jsem teda šťastně dorazila na Tierpark tak mě ani moc nepřekvapilo, že směrovka FHTW (na naší školu) je rovnou na nástupišti. Další z důvodů proč se mi vyplatil nákup jízdenky byli REVIZOŘI který schodou okolností procházeli a kontrolovali vlak kterym jsem jela. Novější vlaky jsou propojený, takže revizoři stačí proběhnout celej vlak běhěm jediný zastávky. Jde jim to celkem rychle, protože za a) jsou minimálně dva a za b) tady moc lidí na černo nejezdí. Notorický černý pasažéry bude asi zajímat jak ty revizory poznaj. Nebojte se, sami se vám na začátku odhalí a půjdou se nabonzovat dalším cestujícím aby vám dopřáli čas si připravit cestovní doklady. To, ale neznamená, že jim uniknete. Jinak zatim co u nás vypadá revizor jako průměrný německý občan mužského pohlaví tak mezi 40 až 60 lety (vestička, knírek, trochu esesáckej pohled). V Berlíně se tomuhle povolání věnujou týpci v kapsáčích a bejzce a neni jim víc než pětatřicet let. Tak si zkuste utíkat. Jízdný je v Berlíně asi docela drahý i pro domorodce a to je možná taky jeden z důvodů proč se všichni snaží kam až to jde dostat na kole.A když už to nejde tak připnou kolo co nejblíž k zastávce. Proto jsou všechny stanice S-Bahnu a U-Bahnu kolama všeho druhu přímo obsypaný. Další důvod proč je jízda na kole v Berlíně tak populární bude asi taky ten, že je tohle město víceméně jedna velká placka protkaná množstvím cyklostezek. Cyklostezka, ale možná neni úplně nejvhodnější výraz. Mezi každou silnicí a chodníkem se prostě vine pruh, většinou červenej, určenej výhradně pro jízdu na kole. Zprvu mi dělalo dost velkej problém než jsem si uvědomila, že na chodníku nejsem vůbec v bezpečí a že se před vstupem na červenej pruh musim stejně jako před vstupem na silnici rozhlídnout jestli někdo nejede. Pokud se chystáte zůstat v Berlíně trochu dýl a chtěli by jste si nějaký ten bycikl taky koupit, pak vězte, že to neni žádnej problém. Za 20 až 50 Euro už určitě třeba na bleším trhu něco na čem se dá jezdit pořídíte. A nestyďte se tady jezdí opravdu všichni a na všem. Potkáte tu úředníka v obleku na horskym kole nebo dámičky v kostýmku a v botkách (s podpadkem!) jak zvolna jedou na obludně velkym dámskym kole a nebo týpky ohozený za stovky Euro jedoucí na úplný plečce. Na kole se tu jezdí i na velkej nákup. K tomuto účelu se za kolo zapřahá speciální přívěz né nepodobnej tomu za auto. Dobrá a hojně používaná věc která už možná taky podléhá módním trendům je speciální páska kterou se obvazuje nohavice aby se nezapletla mezi táci a do řetězu. Teď se nejvíc používá neonově zelená která zároveň funguje i jako odrazka.

Když už jsme u tý módy tak teď jsou tady hroznej hit kozačky všeho druhu, ale nejvíc se tu snad nosí takový ty modely co si moc dobře pamatuju z dětství, že je nosila moje a tudíž i vaše máma. Mají tady na to speciální kozačkový secondhandy naplněný od podlahy po strop kozačkama všech barev a druhů převážně z 80.a 90. let. Zajímavý je, že na tuhle kozačkovou obsesi mě tu upozornil až můj přítel který zrovna přijel z Čech (zřejmě měl obavy obych tomu taky brzo nepodlehla). Já bych si toho bejvala ani nevšimla, protože mám za to, že se v Berlíně mísí tolik stylů, že se snad o módě ani mluvit nedá. No neni to asi teda úplná pravda. Když pominu pravý pankáče tak je tu i ostatních mladejch lidí jakejsi neo-pankovej styl dost oblíbenej. Spousta holek a kluků tu má taky nádherně různobarevný vlasy. U mainstreamovejch teenagerů je zas nejobvyklejší barva růžová. V růžový chodí oblečený i kluci a to naprosto běžně. K růžový košili si kliďánko oblíknou džíny a obujou se do vesternovejch bot ( pokud možno s co největší špičkou). No neni to úlet? Neni, tady to zapadne v davu. Růžový trička, růžový bundy, šály, vlasy, doplňky a samozřejmě boty. Všechno v duchu 80.let. Jednoduše růžovou tu můžete skloňovat ve všech pádech a nic tim určitě nezkazíte. K tomu všemu by jste si po vzoru pubertálních děvčátek měli pouštět jako zvukovou kulisu ''nahlas'' MP3ojky z (růžovýho) telefonu. Nemáte rádi růžovou? Nevadí, stejně si tu každej nosí co chce. Co třeba zlatá? Ve zlatejch botkách nebo se zlatou taškou v kombinaci s vaší oblíbenou mikynou a kalhotama zapadnete mezi Berlíňany taky dobře. Sem s vlastnim příkladem. ''Já jsem hned při první cestě metrem propadla melancholii a vlastně přímo smutku z toho jak vypadám. Mikyna, džíny, tenisky, samá bavlna (už i to slovo bavlna zní tak protivně bavlněně). A co teprv ty vlasy! Chtělo by to se sebou něco podniknout. To bude peněz!

Opak byl pravdou. Berlín je město výhodnejch nákupů a taky různejch akcí. Vyplatí se například číst různý letáky. Takhle jsem šla večer do hospody a vtý hospodě po pár pivkách samozřejmě na záchod. No a jak tak koukám v tý malý místnosti přímo před sebe (kam taky jinam, na záchodě), začtu se do letáku. Nemusíte bejt žádnej velkej němčinář abyste si přeložili Wella studio sucht trendige Haarmodelle. Nejdůležitější slovíčko a to si určitě zapamatujte je KOSTENLOS - ZADARMO. No a koncem tejdne jsem měla na hlavě novej účes a tři barvy. Samozřejmě kostenlos. Vlasy jsem teda měla z krku (a to doslova) a mohla jsem se klidně vrhnout na nákupy nějakejch těch hadříků. Peněz nemam zas až tolik, takže moje kroky vedli přirozeně hnedka do sekáče a následně na blešáky.'' Takže šup do metra a když už jsme tu tak pro vás mám ještě pár rad týkajících se značení.

Určitě víte, že něměcký slovo nebo název je většinou jakási složenina skládající se nejlíp tak ze dvou až třech dalších slov, no prostě je strašně dlouhý. Nedělejte teda stejnou chybu jako já a nepočítejte s tim, že si vystačíte se systémem zapamatovat si přibližnej název tj. prvních pár písmen z každýho slova. Ze začátku jsem se nachytala několikrát a i teď po dvou měsících v Berlíně i když vím, že si mám dávat pozor, se mi to ještě občas stane. Tak například stanice U-bahnu Tierpark a Tiergarten. No nezní to úplně stejně? Každá z nich je samozřejmě na opačnym konci Berlína, aby váš omyl stál opravdu za to. Kdyby to bylo na zmatení málo tak je tu do toho ještě stanice Zoo. Friedrichstrasse a Friedrichsfelde jsou samozřejmě taky na opačnym konci a tak je to pořád do kola.

No, ale já už úplně vidim jak se třesete a chcete z toho metra vystoupit a mrknout se konečně do nějakýho toho sekáče a koupit si stejně pěknou bundu za pár Euro jako jsem si koupila já. Pro mě se v tomhle smyslu stala nejoblíbenější zastávkou stanice Frankfurter Tor na U5. Hned jak vystoupíte z metra na povrch, vyloupne se před váma čtyřpatrovej secondhand HUMANA. Je to vlastně takovej přímo obchoďák se samejma věcma z druhý ruky. Tři patra zabírá jen oblečení, ale můžete si tu taky koupit postel, lampičku, hrneček, nebo třeba knížku. Nejlepší na tom, ale je, že to neni jen tak obyčejnej sekáč. Jak už vyplývá z názvu Humama s podtitulem People to People jde tu hlavně o charitu. V praxi to funguje asi takhle. Všude po městě jsou kontejnery s logem Humana a do těch lidi dávaj oblečení a boty který už nechtěj. Vy si je pak koupíte v tomhle pěknym secondhandu a vaše peníze putují do Afriky na pomoc postiženým AIDS. Tak takhle jsem to aspoň pochopila. Nádherná myšlenka, kdypak se asi bude realizovat u nás? Při nákupu si taky můžete prohlídnout výstavku fotek z akcí v Africe. A, že se tu daj zakoupit kousky fakt dobrý tak o tom vůbec nepochybujte. Já sem chodím na nákupy pravidelně a ne jen pro to, že to mám kousek od školy. V prvním kole jsem tu koupila už zmiňovanou bundu (žádná bavlna), pak jsem zase potřebovala tepláky, protože jsem se přihlásila na badminton, takže hurá do Humany a tak to de pořád dál. Chystám se taky na Martensky, ale musim počkat až budou mít moje číslo. Další Humana je na Alexandrplatz, ale ta už není tak velká. A já chodim radši do tý první. V sobotu, ale hlavně v neděli se zase můžete vydat na některej z nepřebernýho množství bleších trhů.

Dám vám několik tipů, ale vlastně to ani neni třeba, protože na ně narazíte úplně všude. Stačí se třeba projet S-Bahnem a koukat při tom z okna. Nevim jak to s nima bude v zimě to asi některý skončí. Ten v Treptow by, ale končit neměl, protože spíš než blešák je to bazar a je v krytý tržnici. Tady si můžete tak jako moje spolužačky koupit kolo nebo tak jako já usmlouvat cenu nádherný konvičky ve tvaru kachničky. Hezkej rým ne? Jinak už dlouhou dobu tady frčí všecho co je z bejvalý NDR. Maj tu pro tenhle retro styl i speciální termín Ostalgie. Starý lampičky, telefony který známe velice dobře i my, nábytek, vázy prostě všechno z NDR je teď v módě a proto jsou tyhle krámy taky docela drahý. To, ale našince vůbec nemusí znervózňovat, protože toho má skoro každej ještě plnej byt. Na další blešák jsem se vydala na Kreutzberg. Tenhle trh je každou sobotu a neděli přímo na stanici U8 Moritzplatz. Zboží všeho druhu tu maj naházený v krabicích a můžete se vněm přehrabovat jak chcete. Tenhle trh je mnohem levnější než už zmíněnej bazar V Treptow. Je to totiž opravdu blešák. A když už jsme teda na Kreutzbergu tak se musíme jít mrknout do nějakýho tureckýho obchodu. Zdejší turecká menšina a nebo vlastně spíš většina tu obchoduje skoro se všim. Počínaje cestovní kanceláří až po potraviny. Taky už si tu staví mešitu a obrovský kulturní centrum. Do kasičky ve tvaru mešity tu místní můžou přispět rovnou u pokladny v potravinách.

A když už jsme v těch potravinách tak si něco rovnou koupíme. Co takhle chalvu se všema možnejma příchutěma? Nebo radši Ajvar, Humus, tureckej chleba, čaj nebo kuskus? Taky tu prodávaj skvělý jogurty v několika kilovejch kyblících, vypadá to trochu jako primalex.To jsou věci který nakupuju obvykle já. Vy si kupte něco jinýho něco co ste ještě nikdy nejedli a já se to neodvážim koupit. Jinak s blešákama jsme ještě neskončili a s Kreutzbergem už teprv ne. Je to obrovská čtvrť do který se stále vracim takže o ní budu určitě ještě psát. Tohle všechno berte jen jako ochutnávku a další nášup už by ste měli dostat příští tejden.

Příště: KOMIXY, VÝTVARNÝ POTŘEBY, KLUBY, VÝSTAVY, STREET ART, FAST FOODY, NUDA PLÁŽ, FRIDRICHSHAIN, PRENZLAUERBERG, ALEXANDER PLATZ A ZASE X-BERG, MÓDA, NÁKUPY, INFO a milión dalších věcí. (možná se někdy vypravíme i na západ)

Tchuss Telona,
a těšim se na vaše připomínky, nepíšu si to tu jen tak z nudy, že by tu nebylo co dělat, to musíte uznat.